Nebojim sa hovorit´

Z čeho pramení a co stojí za celoživotní angažovaností Margity Zimanové mapuje dokument „Nebojím se hovoriť“.

Život Margarity Zimamové byl formován dvěma tragickými událostmi, otec byl v 50. letech popraven, matka byla odsouzena na doživotí a později propuštěna. Jako dcera politických vězňů se Margita musela odstěhovat z rodné Bratislavy do malé vesnice Lovča, kde žije dodnes. Do boje proti nespravedlnostem páchaných na stejně postižených obětech komunistického režimu na Slovensku se tato odhodlaná, zapálená a neúnavná bojovnice snaží angažovat každého, od svých nejbližších, svého manžela nevyjímaje, po lidi zcela neznámé.

Dokument představí současný Margitin život na vesnici v okruhu rodiny v době velikonočních svátků. Právě o Velikonocích si totiž silně věřící Margita připomíná mučednickou smrt svého otce. Margitin život je však zobrazen z mnohem více perspektiv, během návštěvy kostela, v okamžicích domácí pohody s manželem a vnučkou, skrze kroniku, do které si pečlivě zaznamenává své politické aktivity, ohlasy na ně, jako i své vlastní články. Pohled okolní společnosti na její činnost navíc zprostředkuje anketa provedená mezi obyvateli vesnice. Margita je zde známou postavou, a ne všichni sympatizují s její angažovanou činností.

Dokument je především portrétem velmi netradiční ženy, která svá traumata dokázala proměnit v pozitivum. Minulost narušená politickou situací v komunistickém Československu ji dovedla jako jednu z mála žen ve stále ještě velmi konzervativním a uzavřeném prostředí slovenské vesnice k rozhodnutí „nebát se otvorene hovoriť“ o minulosti.

TISKOVÁ ZPRÁVA:

Díl z cyklu dokumentů „Děti 50. let“, vzniklých ve spolupráci Sunfilms Productions, FAMU a České televize, vypráví příběh Margity Zimanové, dcery politického vězně Pavla Valenty ze Slovenska. Její nelehké dětství, dospívání i léta dospělosti byla poznamenána odsouzením a vězněním rodičů, které nakonec vyústilo v popravu otce. Boj s osudem se jí ale nakonec podařilo vyhrát. Trpělivě vyčkala, a jakmile se politické poměry změnily, otevřeně začala vyprávět svůj příběh, jak sama říká „celému světu“. Naučila se nebát se mluvit, konat a jednat s lidmi, a to vše s ohromným zápalem. Ne všichni však s její životní angažovaností souhlasí…

Dokument o Margitě Zimanové zachycuje nejen veselé, ale i ty smutnější okamžiky z jejího života a života její rodiny v době velikonočních svátků, kdy si Margita připomíná mučednickou smrt svého otce.

INFORMACE O DCEŘI:

Setkat se s Margitou Zimanovou a vyslechnout její životní příběh byl pro mě jako autorku dokumentu „Nebojím sa hovoriť“ nesmírně obohacující a inspirativní zážitek. Její život tragicky poznamenaly události 50. let, kdy byl z moci komunistického režimu popraven její otec a matka byla nejprve odsouzena na doživotí, poté propuštěna. Jako dcera politických vězňů 50. let se byla nucena odstěhovat z Bratislavy do vesnice Lovča, kde žije dodnes. Po celou dobu vlády komunistického režimu byla Margita sledovaná ŠTB. Její víra ve spravedlnost přesto nebyla otřesena a po sametové revoluci se Margita Zimanová stala odhodlanou a neúnavnou bojovnicí za práva stejně postižených obětí komunistického režimu na Slovensku. Neutuchající energie a zápal, kterými tato obdivuhodná žena disponuje, může člověka neznalého jejího životního příběhu a poměrů, ve kterých žije, poněkud zneklidnit. Pro mě však setkání s Margitou Zimanovou bylo nevšední zkušeností a mé sympatie si získala právě proto, jaká je. Současně ale i proto, že sama ze Slovenska pocházím a poměry v této malé zemi a jejich stále ještě konzervativních vesnicích dobře znám. Strach otevřeně mluvit o věcech, zejména těch spjatých s naší politickou minulostí, zde stále ještě neustoupil. Avšak právě pro Margitu Zimanovou se kritika bývalého režimu stala celoživotním posláním. Její politické aktivity jsou opravdu rozsáhlé, píše kroniku, pravidelně telefonuje do parlamentu, a kdykoliv se jí naskytne možnost veřejně vystoupit a mluvit o tragédiích, které jí způsobil minulý režim, je připravena vystoupit a mluvit. Její angažovanost tvoří osu mého dokumentu. Snažila jsem se co nejvěrněji zachytit nejen její soukromý život, silný vztah s manželem, který stojí po jejím boku, ale i často protichůdné pohledy blízkého okolí na její činnost. Nesmíme ale ani opomenout odkaz, který se snaží zanechat mladé generaci problematikou politických vězňů prozatím netčené. Věřím, že životní příběh Margity Zimanové alespoň z části přiblíží problematiku zločinů komunismu mladým lidem nejen z Česka, ale i ze Slovenska. A to je jeden z neposledních důvodů, proč se práce na dokumentu pro mě stala tak významnou zkušeností.